Jste zde
Očkování proti záškrtu
Záškrt
Záškrt je akutní onemocnění vyvolané bakterií Corynebacterium diphtheriae, která je vysoce odolná vůči zevním vlivům, a proto může přežívat v prachu nebo zaschlém hlenu i po několik týdnů, aniž by ztratila své nebezpečné vlastnosti. Infekce se šíří vzdušnou cestou od nakažené osoby nebo bacilonosiče i kontaminovanými předměty. Díky povinnému celoplošnému očkování, jehož počátky jsou datovány od roku 1946, záškrt v naší zemi prakticky vymizel. Ještě do roku 1952 bylo ročně záškrtem postiženo více než 9.000 osob a na záškrt umíralo 300 nemocných.
Proti záškrtu nabízíme tato očkování:
V posledních pěti letech byly zaznamenány pouze dva případy záškrtu za celé období. Přestože se v České republice záškrt téměř nevyskytuje, je třeba připomenout, že této epidemiologické situace bylo dosaženo houževnatým povinným celoplošným očkováním. Důkazem toho je opačná situace, která nastala v roce 1990 v Rusku a v zemích bývalého Sovětského svazu. Do konce roku 1995 zde bylo hlášeno více než 120.000 nemocných a 4.000 úmrtí na záškrt. Většinu dětí a dospělých postižených záškrtem tvořili právě ti, kteří byli očkováni neúplně nebo nebyli očkováni vůbec.
Inkubační doba bývá 2 až 5 dní. Nejčastější klinickou formou je těžká povlaková angína. Povlaky se nemusí vytvářet jen na mandlích, ale mohou zasáhnout i sliznici hrtanu a patra. Tyto případy bývají spojeny s těžkým otokem okolního pojiva, který se projeví mohutným zduřením krku. Právě tato forma může vést u neléčeného nebo pozdě léčeného pacienta ke smrti udušením. K nejčastějším komplikacím, které jsou vyvolány bakteriálním toxinem, patří zánět srdečního svalu a obrny. Časné obrny postihující měkké patro vedou k poruchám při polykání a jen zřídka přecházejí v pozdní formy obrn, které se mohou šířit na končetiny a svalstvo trupu. Pokud postihnou i dýchací svalstvo, jsou zdrojem poruch dýchání. Obě naposledy zmíněné komplikace vznikají zpravidla až po 2-4 týdnech od propuknutí nemoci a jejich rozvoj může i po odeznění akutní fáze ohrozit život pacienta, nejčastěji život dětského pacienta. Léčba spočívá převážně v podání antibiotika a protizáškrtového séra. Dříve než byla do léčby zavedena antibiotika, dosahovala úmrtnost u těžkých forem s postižením hrtanu až 50%, zatímco v současné době je 10-15%. Celkově se úmrtnost pohybuje mezi 3-5%.
informace na této stránce byly převzaty z internetového informačního centra vakciny.net