Tropické parazitární infekce

  • Cyklosporóza
  • Chagasova nemoc
  • Schistosomózy

 

Cyklosporóza

Střevní infekce způsobená parazitem Cyclospora cayetanensis. Je citlivý na var a vysoké teploty, alkohol, je rezistentní na běžné koncentrace chlorových desinfekčních prostředků.
Zdroj: nemocný člověk (primáti), nebo nosič. Vylučují oocysty (vývojové stadium parazita) stolicí, ty se pak stávají infekčními cca po 10 dnech (přímý přenos z člověka na člověka je tak vyloučen).
Přenos: vodou a jídlem. Měkké ovoce, které se před požitím neloupe (maliny, jahody, borůvky), saláty a bylinky (máta, bazalka, koriandr) - obtížně se před konzumací myjí.
Vyskytuje se v zemích se subtropickým a tropickým klimatem (Afrika, Stř. a J. Amerika, Asie).
Klinický obraz:
Osoby s normálním imunitním systémem: průjem, nadýmání, bolesti a křeče v břiše, bez teplot, nebo jen zvýšená teplota. Hubnutí. Řada infekcí může proběhnout zcela bezpříznakově (potenciální zdroje).
Osoby s defektem imunity (zejména HIV pozitivní): vážné infekce s orgánovým postižením.
Léčba: kotrimoxazol
Prevence: mytí a desinfekce rukou (alkoholové gely) po použití toalet a před jídlem, konzumace dobře tepelně upravené potravy, nejíst saláty a čerstvé bylinky, vyvarovat se ledu v nápojích. Pít balenou pitnou vodu  s originálním uzávěrem, nebo vodu převařenou či filtrovanou kvalitními filtry (včetně vody na čištění zubů). Chlorové desinfekční prostředky jsou v tomto případě nedostatečně účinné.

Zdroj: Cyclospora advice for travellers, August 2016.

 

Chagasova nemoc

Americká trypanozomóza
Parazitární infekce prvokem Trypanosoma cruzi. Nemoc je pojmenována podle Brazilského lékaře Carlose Ribeiro Justiniano Chagase, který nemoc popsal v roce 1909.

Původce: Trypanosoma cruzi. Prvok, příbuzný trypanozomy spavičné, která je v Africe původcem Spavé nemoci.

Zdroj: různí obratlovci - hlodavci, pásovci, guinejská prasata aj., člověk.
Přenos: Bodavé ploštice rodu Triatoma. Bodají často v oblasti obličeje, proto jsou v angličtině nazývány "kissing bugs". Podobně i v jiných jazycích. Vyskytují se zejména v chudinských čtvrtích na okrajích měst. Bodají v noci, kdy se živí sáním krve. Parazit prodělává v plošticích velkou část svého vývoje a je vylučován jejich výkaly. Zanesením výkalů ploštic do kůže při škrábání místa jejich bodnutí dochází k infekci. Požitím potravy kontaminované výkaly ploštic. Zejména čerstvé ovocné šťávy z nedostatečně omytého (exotického) ovoce. Je možný přenos také krví při transfúzi, transplantaci, nebo transplacentárně z matky na dítě.

Výskyt: Nemoc je endemická v 21 zemích Latinské Ameriky a Západním Pacifiku. Odhaduje se, že je celosvětově infikováno 7 -8 mil. lidí. Ročně 10 tisíc osob zemře. Zavlečené infekce do S. Ameriky i Evropy jsou možné.

Klinický obraz:
Svědivé zarudnutí až purpurový otok v místě bodnutí ploštice. Často v oblasti obličeje a očních víček. Horečka, bolest hlavy, zvětšení mízních uzlin, bolesti svalů, problémy s polykáním, bolesti břicha, nebo na hrudníku. Onemocnění často přechází do chronické fáze s postižením srdečního svalu, nebo jícnu. Po letech po nepoznané, nebo neléčené infekci může dojít k náhlému úmrtí na srdeční selhání.
Včas diagnostikovaná onemocnění jsou léčitelná antiparazitárními léky.

Hlavní preventivní opatření spočívá v likvidaci přenašeče - ploštic. Používání insekticidů a repelentů, sítě na oknech a dveřích, případně moskytiéry. V oblastech s výskytem nemoci je třeba se mít na pozoru před konzumací tepelně neupravených čerstvých ovocných šťáv a džusů, které mohou být kontaminovány výkaly ploštic.

Zdroj: WHO Fact Sheet č. 340.

MUDr. Pavel Slezák, 27.4.2012, aktualizováno 24.8.2017

 

Schistosomózy

Skupina parazitárních infekcí krevními motolicemi rodu Schistosoma.

Původce a zdroj: Člověk může být hostitelem několika druhů, které se odlišují zejména postižením různých orgánů. Dále existují Schistosomy vázané na jiné živočišné druhy, které rovněž mohou proniknout do těla člověka, avšak nejsou schopny dalšího vývoje. Projevují se jen lokálními kožními reakcemi - tzv. cerkáriová dermatitida.

Přenos: Vajíčka Schistosom jsou vylučována s močí, nebo stolicí. Dostanou-li se do vody, infikují zde žijící vodní plže. V nich dochází k vývoji larev - cerkárií, které se opět uvolňují do vody. Larvy se pak dokáží přisát na kůži hostitele (vč. člověka) a proniknout do krevního oběhu. K dalšímu vývoji Schistosom dohází v krevním oběhu, nejčastěji v játrech. Dospělí parazité pak dosahují konečných orgánů (močový měchýř, plíce, střevo atd.) a oplodněné samičky vylučují vajíčka, která prasklými kapilárami opouští krevní oběh svého hostitele. Životní cyklus motolic může být velmi dlouhý, 2 až 18 let. Proto může být infekce diagnostikována i s velkým zpožděním.

Vnímavý jedinec: Člověk se tedy nakazí ve sladkovodní vodě, obsahující cerkárie Schistosom a tedy i jejich mezihostitele - vodní plže. Rizikové je zejména koupání v takových vodách. K infekci ale může stačit i relativně krátké brodění. Nákaza je možná i při požití vody přes sliznici úst a jícnu, v kyselém prostředí žaludku cerkárie nepřežívají.
Výskyt: Schistosomózy jsou poměrně rozšířené v Africe, na Středním Východě, v jihovýchodní Asii a v tropické Jižní Americe.

Klinický obraz: Onemocnění může zůstat i velmi dlouho bez jakýchkoli příznaků. Obvykle se však v místě proniknutí larvy do kůže objevuje vyrážka (zejména při opakovaných infekcích), která mizí za 7 - 10 dnů.
Migrace larev parazitů do jater a cílových orgánů se může projevit horečkou za 4 - 6 týdnů po nákaze.
Následuje orgánové postižení, které se liší podle druhu parazita:
Močová schistosomóza se projevuje postižením močových cest (močovody, močový měchýř, prostata). Nemocný může mít obtíže při močení a v moči bývá nalezena krev, při podrobnějším zkoumání vajíčka schistosom.
Střevní schistosomóza se projevuje bolestmi břicha, průjmy, zvětšením jater a sleziny. V pozdějších fázích nemoci může dojít až k selhávání jater s otoky, krvácením z jícnových výdutí a dalšími projevy.
Postižení plic se projevuje jako mírný kašel, později dušnost. Schistosomy způsobují uzavírání plicních kapilár, což vede ke zvýšení tlaku v plicním krevním oběhu a tím zvýšené zátěži pravé komory srdeční, které může vyvrcholit až srdečním selháním.
Schistosomy mohou vést k postižení i jiných orgánů, např. kloubů, nebo mozku.
Diagnostika: Průkaz vajíček schistosom je možné provádět mikroskopicky v moči, nebo stolici. Protilátky proti schistosomám lze sérologicky prokazovat v krvi. Při zobrazovacím vyšetření (ultrazvuk, rentgen, CT, magnetická rezonance) lze pozorovat ložiska orgánového postižení v játrech, plicích či dalších orgánech.
Léčba: používá se preparát Prazikvantel. Léčba je jednorázová, u močové schistosomózy se opakuje za 4 - 6 týdnů (preparát působí jen na dospělé schistosomy).

Prevence: Spočívá především ve vyhýbání se kontaktu s potenciálně kontaminovanou povrchovou vodou. Rizikové je koupání na neznámých místech. Pro místní obyvatelstvo jsou zásadní opatření, zabraňující kontaminaci vody močí a stolicí (zejména vody pitné) a likvidace přenašečů, tedy vodních plžů.

Zdroje:
Šerý V., Bálint O.: Tropická a cestovní medicína, Medon, Praha, 1998: 358 - 368.
Local transmission of Schistosoma haematobium in Corsica, France, RAPID RISK ASSESSMENT, 16 May 2014, European Centre for Disease Prevention and Control, Stockholm, 2014.

 

MUDr. Pavel Slezák, 22.6.2014, revize 24.8.2017

Sdílet/Líbí se mi