Virové záněty jater (hepatitidy)

Akutní, nebo chronická infekční onemocnění virového původu u kterých dominuje v klinickém a laboratorním obraze zánět jater  s možností selhání jejich funkce. Virové hepatitidy se označují písmeny abecedy, v medicíně mají význam hepatitidy typu A, B, C, D a E.

Hepatitidy A a E se přenáší vodou a jídlem (alimentární cestou).

Hepatitidy B, C a D se přenáší krví, případně pohlavním stykem.

 

Virová hepatitida typu A

Synonyma: infekční žloutenka, "nemoc špinavých rukou".

Původce: Virus hepatitidy A (čeleď Picornaviridae). Relativně odolný vůči vlivům zevního prostředí. Je inaktivován UV zářením, pětiminutovým varem, autoklávováním, desinfekčními prostředky (např. na bázi chlóru).

Zdroj: Nemocný člověk. Vylučuje původce stolicí 1 - 2 týdny před začátkem příznaků a ještě 1 - 3 týdny po projevení se infekce. U poměrně velké části nemocných (hlavně dětí) probíhá infekce bez zjevných projevů. Tyto osoby se pak stávají zdroji rozsáhlých epidemií.

Přenos: Fekálně - orální. Přímo od osoby k osobě, nebo prostřednictvím kontaminované vody, potravin a předmětů denní potřeby.

Klinický obraz: Inkubační doba 14 - 50 dní. Únava, nevolnost, zvracení. Při rozvinutém jaterním poškození se projeví zežloutnutí bělma, dásní, kůže, tmavá moč a světlá stolice. S věkem závažnost onemocnění stoupá. Existují i fulminantní formy s náhlým selháním jater. Rekonvalescence je dlouhá, několik měsíců.

Léčba a protiepidemická opatření: Specifická léčba neexistuje. Osoby v kontaktu s nemocným nesmí vykonávat epidemiologicky závažné činnosti (např. v potravinářství), v ohnisku je možné očkovat i postexpozičně. Ohnisková desinfekce.

Prevence: Očkování samostatnou, neživou, celovirionovou vakcínou, nebo kombinovanou vakcínou proti hepatitidám A + B. Dodržování základních zásad osobní hygieny a postupů při přípravě potravin.

 

Virová hepatitida B

Původce: Virus hepatitidy typu B. Hepadna virus, obsahuje DNA. Odolný ve vnějším prostředí i vůči teplu a některým dezinfekčním prostředkům.

Zdroj: člověk nemocný v akutním, nebo chronickém stadiu, bezpříznakový nosič. Virus je detekovatelný v tělních tekutinách včetně slin a sekretu pohlavních žláz.

Přenos: krví, transplacentárně (z matky na dítě), pohlavním stykem. K přenosu krví může docházet při nekvalitně prováděné sterilizaci a dezinfekci ve zdravotnictví, při mimozdravotnických invazivních výkonech (tetování, piercing apod.), sdílením injekčních stříkaček a jehel u uživatelů drog, poraněním o pohozenou injekční jehlu apod.

Vnímavost: Všeobecná, prodělání onemocnění, nebo očkování zajišťují doživotní imunitu. Pravděpodobnost přechodu do chronicity je největší u dětí do 1 roku.

Výskyt: Celosvětový. Dnes hlavně v souvislosti s úrovní zdravotní péče a rozšířením injekčního užívání drog. Se zavedením povinného očkování u zdravotníků a následně dětí se výskyt ve většině zemí Evropy a Severní Ameriky výrazně snížil.

Klinický obraz: 
Inkubační doba: 50 - 180 dní.
Akutní infekce: akutní zánět jater se žloutenkou, a dalšími doporovdnými příznaky jako u hepatitidy A. Nemusí se vůbec projevit.
Chronická infekce: 5 - 10% případů - i několik let může být bezpříznaková, pak příznaky poškození a selhávání jater vedoucí až k jaterní cirhóze, nebo karcinomu jater.
Diagnostika: antigeny a protilátky v krevním séru - lze odlišit akutní a chronickou infekci, stav po infekci, nebo očkování. Průkaz virové DNA metodou PCR.
Léčba: specifická antivirotika a imunomodulační látky (interferon např.)

Prevence: očkování rekombinantní vakcínou proti hepatitidě B (obsahuje uměle vyrobený antigen na pivovarských kvasnicích). Od roku 2000 v ČR povinné pro všechny děti po narození + doočkování dětí ve 12 letech, které ještě očkovány nebyly. Očkování je předpokladem pro výkon zaměstnání ve zdravotnictví a sociálních službách.

 

Virová hepatitida typu C

Původce: Virus hepatitidy C, hepacavirus, Flaviviridae, obsahuje RNA. Ve srovnání s virem hepatitidy B vyžaduje k vyvolání infekce vyšší infekční dávku a je také citlivější na vnější prostředí, vyschnutí, UV záření a dezinfekční prostředky.

Zdroj: člověk nemocný, bezpříznakový nosič. Virus se nachází v tělesných tekutninách, ve větším množství pouze v krvi.

Cesta přenosu: Krví - nesprávně provedený invazivní zdravotnický, nebo nezdravotnický výkon (zejména transfuze a infuze, operační zákroky), sdílení injekčních stříkaček a jehel u uživatelů drog. Přenos z matky na dítě a pohlavním stykem není vyloučen, ale je vzácný.

Vnímavost: Všeobecná, závažnější průběh mívá infekce u osob s již postiženými játry (toxické postižení u narkomanů a alkoholiků např.).

Výskyt: Celosvětový, vzhledem k velkému procentu bezpříznakových infekcí není skutečná zátěž hepatitidou C jednoznačně stanovitelná. Geograficky rozdílný výskyt jednotlvých genoskupin s rozdílnou úspěšností léčby.

Klinický obraz:
Inkubační doba: 2 týdny - 6 měsíců
Akutní infekce - vzácná - 75% případů probíhá bezpříznakově.
Chronická infekce - 70% infikovaných. Postupné selhávání jaterních funkcí.
Cirhóza jater (5 - 20%), Karcinom (4%).
Diagnostika: z krevního séra lze stanovit protilátky a antigen viru, nebo virus přímo prokázat pomocí metody PCR
Léčba: imunomodulátory (interferon) a antivirotika s různou úspěšností podle genoskupin.

Prevence: sterilizace, dezinfekce, bezpečné postupy při invazivních výkonech. Nesdílet injekční jehly a stíkačky při užívání drog, přechod z injekčního užívání na orální náhražky, abstinence. Bezpečný sex. 
Očkování proti hepatitidě C není.

 

Virová hepatitida typu D

Virus hepatitidy D je tvořen virovou DNA (tzv. Delta agens). Ke svému šíření potřebuje obal z proteinů viru hepatitidy B. Virová hepatitida D se proto vyskytuje jen jako komplikace u nemocného s chronickou hepatitidou B. Výskyt je relativně vzácný. Klinický obraz, léčba a možnosti prevence jsou stejné, jako u hepatitidy B, včetně očkování proti hepatitidě B (tím, že se člověk infikuje hepatitidou B, nemůže onemocnět ani hepatitidou D).

 

Virová hepatitida E

Původce: Virus hepatitidy E. RNA virus, čeleď Caliciviridae, rod Hepevirus, genotypy 1 - 4. Poměrně stabilní v zevním prostředí (vodě).

Zdroj: Člověk (genotypy 1 - 2), zvířata (vepři, lesní zvěř, genotypy 3 - 4). Nemocní (3 - 4 týdny od prvních příznaků nemoci) a asymptomatičtí nosiči (zejména u zvířat).

Cesta přenosu: Fekálně - orální. Kontaminovaná pitná voda a potrava (epidemické výskyty). Maso a další nedostatečně tepelně upravené, nebo sekundárně při přípravě kontaminované produkty z vepřového masa a zvěřiny.

Výskyt: Sporadické případy celosvětově, promořenost zvířat, zvláště divoce žijících je větší, než se donedávna myslelo. Epidemie při nízké hygienické úrovni a nedostupnosti bezpečných zdrojů pitné vody jsou známé hlavně z Asijských zemí (Indie), nebo rovníkové Afriky (Niger).

Vnímavost: všeobecná, reinfekce jsou možné, očkování neexistuje. Citlivější jsou zřejmě těhotné ženy ve 2. a 3. trimestru, kdy je zaznamenávána největší smrtnost (až 25%). Naopak u dětí může infekce často proběhnout s minimálním klinickým obrazem bez žloutenky (ale jsou infekční).

Klinický obraz:
Inkubační doba od 2 do 10 týdnů, průměrně 5 - 6 týdnů (tj. podobně jako u hepatitidy A).
Ztráta chuti k jídlu, nevolnost, zvracení, zvýšená teplota. Bolesti břicha, svědění, vyrážka, bolesti kloubů. Žloutenka (cholestatická - se světlou stolicí a tmavou močí). Zvětšená játra. Většinou příznaky odezní i bez léčby za 1 - 6 týdnů.
Akutní selhání jater, smrt.
Chronické onemocnění pouze u imunokompromitovaných osob (transplantovaní, léčení imunosupresivy), infikovaných genotypem 3 a 4.
Diagnóza:klinický obraz (zánět jater) + epidemiologická souvislost. Nutno vyloučit hepatitidu A. Průkaz protilátek proti HEV ve třídě IgM. Průkaz virového genomu RT-PCR metodou. Průkaz virového antigenu v séru.
Léčba: symptomatická, podpůrná. Léčba akutního jaterního selhání. Antivirotika ribavirin, interferon (u závažných a chronických forem).

Prevence: Bezpečné zdroje pitné vody. Bezpečná likvidace výkalů. Dodržování základních pravidel osobní hygieny (mytí rukou). Konzumovat jen tepelně upravené masné produkty, zvláště v případě zvěřiny. Veterinární kontroly ulovené zvěře.

Sdílet/Líbí se mi