Vzteklina

Smrtelné virové onemocnění zvířat a lidí, přenášené převážně pokousáním, nebo poraněním.
Původce: virus vztekliny.
Zdroj: nemocné zvíře (nejčastěji psovité šelmy, ale i netopýři), nemocný člověk (vzácně). Zvíře je nakžlivé už 15 dní před vznikem příznaků onemocnění a zůstává infekční do smrti.
Přenos: pokousání, nebo poranění od zvířete, zanesení tělních tekutin (sliny, slzy) do otevřených ran, byl popsán přenos infekce po transplantaci rohovky od dárce, který zemřel na nepoznanou vzteklinu. Přenos vdechnutím prachu, kontaminovaného trusem netopýrů v jeskyních.
Vnímavost: rychlost rozvoje onemocnění závisí na rozsahu a místě poranění. Čím blíže je poranění k mozku a míše, tím probíhá rychleji. Při rozvoji příznaků infekce je prognóza téměř ve 100% fatální. Ochranu poskytuje pouze očkování.
Inkubační doba: týden až několik měsíců i rok.
Klinický obraz: Bolest hlavy, teplota, únava. Brnění v místě poranění. Bolestivé křeče svalů včetně polykacích (hydrofobie - zvuk tekoucí vody vyvolává křeče polykacích svalů). Obrny. Smrt nastává během několika dnů.
Léčba: neexistuje. Jsou popsány ojedinělé případy přežití osob nakažených mírnější formou vztekliny (přenášenou netopýry), nebo částečně imunizovaných. Pouze postexpoziční očkování a podání séra. Musí se stihnout do vzniku klinických příznaků.
Prevence: Očkování. Preexpoziční: 3 dávky vakcíny v intervalech 7 a 21 dní, čtvrtá dávka po roce, přeočkování podle míry rizika za 2 - 5 let. Po poranění: 5 dávek vakcíny, případně i sérum. Alergické reakce při podání séra jsou časté.

Zdroje: Manuál prevence v lékařské praxi. IV. Základy prevence infekčních onemocnění. Národní program zdraví, Státní zdravotní ústav, Praha, 1996.
ProMed mail arch.č. 20150802.3553536.

MUDr. Pavel Slezák, 10.6.2014, 9:13. Upraveno 4.8.2015. Revize 24.8.2017.

Sdílet/Líbí se mi