Záškrt

Infekce bakterií Corynebacterium diphteriae, tvořící toxiny. Zánět hrtanu, horních cest dýchacích, vzácněji kůže a jiných sliznic s typickou tvorbou šedavých pablán.

Původce: Corynebacterium diphteriae, kyjovitá, gramlabilní tyčinka. Produkce toxinu se může lišit kmen od kmene, nebo v průběhu času i u jediného kmene (genetickou informaci pro produci toxinu přenáší virus - bakteriofág). Bakterie je poměrně odolná, v sekretech a hlenu může přežívat i několik týdnů.

Zdroj: Člověk, nemocný, rekonvalescent, nebo nosič toxinogenního kmene. Nakažlivost nemocného je od konce inkubační doby po celou dobu nemoci.Obvykle 14 dnů, ale i déle než 1 měsíc. Rekonvalescenti mohou toxický kmen vylučovat i 6 měsíců.

Přenos: Přímým kontaktem, kapénkovou infekcí. Kontaminovanými předměty denní potřeby vč. prádla.

 Vnímavost: Děti do 4. až 6. měsíce jsou chráněny mateřskými protilátkami. Kojení posiluje ohranu. Po prvních dvou dávkách vakcíny se vytváří dostatečná ochrana a po dokončeném základním očkování a přeočkování v 5 letech věku přetrvává 15 až 20 let, možná i déle. Při cestách dospělých osob do zemí s výskytem záškrtu je třeba přeočkování.

Výskyt: V Evropě a Severní Americe se vyskytuje jen sporadicky a většinou jde o zavlečené případy. Výskyt v ostatních zemích světa závisí na kvalitě očkovací kampaně. Velký výskyt byl v 90. letech zaznamenáván v zemích bývalého Sovětského svazu, ve kterých po rozpadu impéria prudce poklesla proočkovanost. Vyskytuje se také v nejchudších zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Riziko nákazy je zejména při dlouhodobějším pobytu a při úzkém kontaktu s místním obyvatelstvem.

Klinický obraz:

Inkubační doba 2 - 5 týdnů, max. 7 týdnů.

Na postižených sliznicích typická ložiska šedavých pablán se zánětlivým lemem. Po jejich odstranění spodina krvácí. Nasládlý zápach z úst. Silná bolestivost, otok v místě zánětu. Vysoká horečka. Při postižení hrtanu může dojít i k udušení.

Při nedostatečné léčbě dochází působením toxinu k rozvoji pozdních komplikací (za 2 - 6 týdnů) s postižením nervů, srdečního svalu a ledvin.

Je léčitelný antibiotiky spolu s podáním antitoxického séra.

Prevence:

Očkování proti záškrtu se v ČR provádí plošně od roku 1946. Díky tomu se v Česku prakticky nevyskytuje. Očkují se pouze děti, naposledy v 10 letech věku. Spolehlivá ochrana po očkování se udává na 10 – 20 let. Při cestách do zemí mimo Evropu a Severní Ameriku se doporučuje přeočkování. Zvláště u starších cestovatelů, cest delších, než 1 měsíc a při plánovaném užším kontaktu s místním obyvatelstvem (např. humanitární aktivity). K dispozici je kombinovaná vakcína proti záškrtu, tetanu a černému kašli pro dospělé.

 

MUDr. Pavel Slezák, 19.6.2012, revize 24.8.2017.

 

Zdroje:

Manuál prevence pro praktické lékaře: IV. Základy prevence infekčních onemocnění. Státní zdravotní ústav, Praha, 1996.

Petráš M., Lesná I. K.: Manuál očkování 2010. Marek Petráš, Praha 2010.

Diphteria, Factsheet for general public. European Centre for Disease Prevention and Control. Stockholm, 2005 – 2012. (dostupné na http://ecdc.europa.eu/en/healthtopics/diphtheria/basic_facts/Pages/public.aspx; navštíveno 19.6.2012)

Sdílet/Líbí se mi