Nárůst evidovaných hantavirových infekcí ve srovnání s předcházejícím rokem je pozorován v Dolním Sasku v Německu. V letošním roce (2023) bylo již hlášeno 67 případů onemocnění, zatímco za rok 2022 jen 17. Podle rizikové analýzy dolnosaského zdravotního úřadu bylo vyhodnoceno střední riziko infekce pro okres Wolfenbüttel a nižší riziko pro Wolfsburg.
Zdrojem hantavirových infekcí člověka jsou hlodavci. K přenosu dochází při kontaktu s jejich výkaly, výměšky, živými či mrtvými těly hlodavců. Je možný i nepřímý přenos kontaminovanou půdou, předměty či potravinami a samozřejmě pokousáním. Infekce se nepřenáší mezi lidmi. Vstupní bránou je porušená kůže a sliznice dýchacích cest, nebo trávicí soustavy. Nemoc se projevuje za 2 - 4 týdny po nákaze jen u menšiny infikovaných. Nejčastějšími příznaky jsou horečka, bolesti hlavy, svalů a kloubů. Může být bolest v krku, kašel, zvýšená citlivost na světlo. V závažnějších případech se mohou objevit bolesti břicha, zvracení, průjem, poruchy krevního oběhu a poškození ledvin. Specifická léčba neexistuje, stejně jako očkování. Důležitá je prevence, především mytí rukou, správné odstraňování výkalů a dalších nečistot, způsobených hlodavci a jejich mrtvých těl.
Hantavirové infekce jsou rozšířené po celém světě. Jednotlivé typy hantavirů způsobují různě klinicky závažná onemocnění a jsou vázány na specifická rezervárová zvířata, zpravidla hlodavce. V Evropě je nejvíc rozšířen virus Puumala a Tula. Jejich infekce probíhá závažně jen v menšině případů a často zůstane nepoznaná. Ojediněle může vyústit v poškození ledvin (hemorhagická horečka s renálním syndromem - HFRS). Rezervoárovými hlodavci jsou nejčastějí Norník rudý (Myodes glareolus) a Hraboš polní (Microtus arvalis).
Zdroje:
ProMedmail arch.č. 20231011.8712570.
Facts about hantavirus. ECDC, 2023.
Jonsson C B, Figueiredo L T M, Vapalahti O: A Global Perspective on Hantavirus Ecology, Epidemiology, and Disease. ASM Journals, Clinical Microbiology Reviews, Vol. 23, No. 2, April 2010.