V uplynulých dnech se v médiích objevily informace o potenciálním využití látky chlorochin pro léčbu infekcí, způsobených novým pandemickým koronavirem SARS-CoV-2 (onemocnění COVID-19).
Laická i odborná veřejnost se v současné situaci logicky upíná ke každé nadějné zprávě, která naznačuje, že by se koronavirová pandemie mohla řešit rychleji a méně drasticky než jen přísnými karanténními opařeními.
V tomto případě byly zaznamenány reakce až extrémní. Když tuto historicky známou a všeobecně dostupnou látku, jako potenciální lék na COVID-19 zmínil ve svém projevu 23.3. americký prezident D. Trump, hned následující den byla publikována zpráva o intoxikaci dvou manželů z Arizony, kteří se tímto lékem rozhodli podomácku léčit. Žena přežila, muž bohužel zemřel.
Jaká je tedy pravda o chlorochinu ve vztahu ke COVID-19?
Chlorochin je chemická látka, která byla syntetizována německou firmou Bayer už v roce 1934 jako náhrada za přírodní chinin, tehdy jediný známý lék na malárii.
Aktuálně se pro nižší toxicitu více používá jeho derivát hydroxychlorochin. V ČR je tato látka registrována jako lék s názvem Plaquenil. Do nedávna byl dostupný i samotný chlorochin pod firemním názvem Delagil.
S nástupem rezistence původce tropické malárie (prvok Plasmodium falciparum) však význam léku v posledních desetiletích v této oblasti klesal. Používal se v kombinaci s jiným antimalarikem - proguanilem, ale pro relativně vysokou toxicitu i nepohodlné užívání byl nahrazen modernějšími léky. Jedinou oblastí, kde by šlo chlorochin k prevenci malárie používat zůstala Střední Amerika a Karibik.
Zdánlivě zastaralý lék se však nepřestal používat. Objevily se nové vlastnosti, především schopnost tlumit zánět. Lék se tak začal s úspěchem používat u autoimunitních procesů, jako je revmatoidní artritida, nebo lupus a další. Dobře jej tak znají pacienti revmatologických ambulancí.
Další vlastnosti chlorochinu byly objeveny už v 80. letech minulého století. Ukázalo se, přinejmenším in vitro (tedy ve zkumavce), že látka dokáže bránit v množení nejrůznějším RNA virům (např. chřipky, vztekliny, Dengue, Zika, Ebola a další) a dokonce i některým DNA virům (hepatitida B, herpes).
Nikdy však nebyly dostaženy do konce klinické studie, které by specifikovaly potřebnou dávku, schema a dobu užívání.
Stejná pozorování byla publikována i u koronavirů (věda jich nyní zná 7, které mohou způsobovat více či méně závažná a převážně respirační onemocnění u člověka).
Za současné pandemie COVID-19 byla publikována některá pozorování lékařů v Číně o úspěšném použití chlorochinu u pacientů s touto nemocí.
Pozorování však dosud není dostatečně pevný podklad pro rutinní využití. Vědecky dokázané je pouze chování chlorochinu v laboratorních podmínkách. Proto běží ve světě hned několik studií (aktuálně kolem sedmi), které mají za cíl zjistit využitelnost léku, jeho správné dávkování a jeho bezpečnost.
Že se doba využití léku pro COVID-19 však velmi reálně blíží, svědčí i mimořádné opatření českého Ministerstva zdravotnictví, které od 23.3. výrazně omezilo předepisování léku Plaquenil, aby byl k dispozici pro případné využití v rámci pandemie.
Na druhou stranu je třeba jednoznačně varovat před domácí léčbou tímto přípravkem. I v dobách, kdy byl předepisován k prevenci a samoléčbě malárie byly pozorovány toxické efekty této látky. Nebezpečné jsou buď vysoké dávky podané v krátké době, nebo dlouhodobé užívání i nízkých dávek. Z akutních projevů toxicity chlorochinu i hydroxychlorochinu je nejčastěji popisované vyvolání hypoglykémie - tedy náhlého snížení hladiny cukru. To může vést i ke kolapsu a bez pomoci k úmrtí. Při dlouhodobém užívání naopak bývá pozorován vliv na oční sítnici. Tzv. chlorochinová retinopatie může vést i k nevratným změnám zraku.
Protože COVID-19 u naprosté většiny infikovaných probíhá jen s mírnými příznaky, případně jako standardní horečnaté onemocnění a jen u disponovaných osob může vést k zápalu plic s následnými komplikacemi, které mohou skončit i smrtí, patří všechny prostředky pro léčbu nemocných výhradně do rukou lékařů - specialistů na infekčních odděleních. Přinejmenším do té doby, než budou k dispozici vědecké důkazy o bezpečném prostředku pro domácí léčbu. A tím vůbec nemusí být Plaquenil.
Laická i odborná veřejnost se v současné situaci logicky upíná ke každé nadějné zprávě, která naznačuje, že by se koronavirová pandemie mohla řešit rychleji a méně drasticky než jen přísnými karanténními opařeními.
V tomto případě byly zaznamenány reakce až extrémní. Když tuto historicky známou a všeobecně dostupnou látku, jako potenciální lék na COVID-19 zmínil ve svém projevu 23.3. americký prezident D. Trump, hned následující den byla publikována zpráva o intoxikaci dvou manželů z Arizony, kteří se tímto lékem rozhodli podomácku léčit. Žena přežila, muž bohužel zemřel.
Jaká je tedy pravda o chlorochinu ve vztahu ke COVID-19?
Chlorochin je chemická látka, která byla syntetizována německou firmou Bayer už v roce 1934 jako náhrada za přírodní chinin, tehdy jediný známý lék na malárii.
Aktuálně se pro nižší toxicitu více používá jeho derivát hydroxychlorochin. V ČR je tato látka registrována jako lék s názvem Plaquenil. Do nedávna byl dostupný i samotný chlorochin pod firemním názvem Delagil.
S nástupem rezistence původce tropické malárie (prvok Plasmodium falciparum) však význam léku v posledních desetiletích v této oblasti klesal. Používal se v kombinaci s jiným antimalarikem - proguanilem, ale pro relativně vysokou toxicitu i nepohodlné užívání byl nahrazen modernějšími léky. Jedinou oblastí, kde by šlo chlorochin k prevenci malárie používat zůstala Střední Amerika a Karibik.
Zdánlivě zastaralý lék se však nepřestal používat. Objevily se nové vlastnosti, především schopnost tlumit zánět. Lék se tak začal s úspěchem používat u autoimunitních procesů, jako je revmatoidní artritida, nebo lupus a další. Dobře jej tak znají pacienti revmatologických ambulancí.
Další vlastnosti chlorochinu byly objeveny už v 80. letech minulého století. Ukázalo se, přinejmenším in vitro (tedy ve zkumavce), že látka dokáže bránit v množení nejrůznějším RNA virům (např. chřipky, vztekliny, Dengue, Zika, Ebola a další) a dokonce i některým DNA virům (hepatitida B, herpes).
Nikdy však nebyly dostaženy do konce klinické studie, které by specifikovaly potřebnou dávku, schema a dobu užívání.
Stejná pozorování byla publikována i u koronavirů (věda jich nyní zná 7, které mohou způsobovat více či méně závažná a převážně respirační onemocnění u člověka).
Za současné pandemie COVID-19 byla publikována některá pozorování lékařů v Číně o úspěšném použití chlorochinu u pacientů s touto nemocí.
Pozorování však dosud není dostatečně pevný podklad pro rutinní využití. Vědecky dokázané je pouze chování chlorochinu v laboratorních podmínkách. Proto běží ve světě hned několik studií (aktuálně kolem sedmi), které mají za cíl zjistit využitelnost léku, jeho správné dávkování a jeho bezpečnost.
Že se doba využití léku pro COVID-19 však velmi reálně blíží, svědčí i mimořádné opatření českého Ministerstva zdravotnictví, které od 23.3. výrazně omezilo předepisování léku Plaquenil, aby byl k dispozici pro případné využití v rámci pandemie.
Na druhou stranu je třeba jednoznačně varovat před domácí léčbou tímto přípravkem. I v dobách, kdy byl předepisován k prevenci a samoléčbě malárie byly pozorovány toxické efekty této látky. Nebezpečné jsou buď vysoké dávky podané v krátké době, nebo dlouhodobé užívání i nízkých dávek. Z akutních projevů toxicity chlorochinu i hydroxychlorochinu je nejčastěji popisované vyvolání hypoglykémie - tedy náhlého snížení hladiny cukru. To může vést i ke kolapsu a bez pomoci k úmrtí. Při dlouhodobém užívání naopak bývá pozorován vliv na oční sítnici. Tzv. chlorochinová retinopatie může vést i k nevratným změnám zraku.
Protože COVID-19 u naprosté většiny infikovaných probíhá jen s mírnými příznaky, případně jako standardní horečnaté onemocnění a jen u disponovaných osob může vést k zápalu plic s následnými komplikacemi, které mohou skončit i smrtí, patří všechny prostředky pro léčbu nemocných výhradně do rukou lékařů - specialistů na infekčních odděleních. Přinejmenším do té doby, než budou k dispozici vědecké důkazy o bezpečném prostředku pro domácí léčbu. A tím vůbec nemusí být Plaquenil.
Zdroje:
Hockok K.: Husband and wife poison themselves trying to self-medicate with chloroquine. LiveScience.
Devaux C.A., Rolain J., Colson P., Raoult D.: New insights on the antiviral effects of chloroquine against coronavirus: what to expect for COVID-19?,
Int.J.Am.Ag.,2020,105938
Coronavirus (COVID-19) Update: FDA Continues to Facilitate Development of Treatments. FDA.
Mimořádné opatření o předepisování léčivého přípravku Plaquenil. MZ ČR.
SPC Plaquenil. SUKL.