Horečka dengue a očkování

Vysl. „deng“, nebo „dengí".
Také Horečka dengue (Dengue fever), Hemoragická horečka dengue (Dengue hemorrhagic fever – DHF).
Název pochází z domorodého označení pro poruchu chůze (bolesti kloubů a svalů znemožňují nemocnému chodit).
Virové horečnaté onemocnění přenášené komáry v tropických a subtropických oblastech.

Původce:
Původcem je virus Dengue. Patří do skupiny flavivirů, podobně jako např. virus žluté zimnice, nebo klíšťové encefalitidy. Rozlišují se 4 imunologické typy (Dengue 1 – 4).

Zdroj:
Nemocný člověk, opice, případně infikovaný komár (dochází k přenosu infekce na potomstvo).

Přenos:
Onemocnění přenáší komáři rodu Aedes. Nakazí se sáním na nemocném a při dalším sání krve mohou nakazit jinou osobu. Komáři jsou aktivní přes den, nejvíce dvě hodiny po východu slunce a několik hodin před jeho západem. Jsou adaptováni na městské prostředí, napadají turisty v hotelu i v restauraci.

Je možná opakovaná infekce jinými typy viru (Dengue 1 – 4). Při opakované infekci stoupá pravděpodobnost komplikovaného průběhu a riziko úmrtí.

Výskyt:
Vyskytuje se v tropických a subtropických oblastech celého světa, nejvíce v jihovýchodní Asii a Africe. V oblastech s rizikem onemocnění žije více než 1/3 všech obyvatel světa. Výskyt v Evropě je ojedinělý v oblasti Středomoří. V roce 2012 byla zaznamenána epidemie Dengue na portugalském ostrově Madeira.

Klinický obraz:
Inkubační doba je 3 – 14 dní, nejčastěji 7 – 10 dní. Až 80% infikovaných nemá žádné obtíže. Pokud dojde k onemocnění, projevuje se příznaky podobnými chřipce. Vysoká horečka, doprovázená bolestmi hlavy (typicky za očima), kloubů a svalů trvá obvykle 3 – 5 dní. Nemocný je unavený, trpí nevolností a nechutenstvím, může zvracet a mít průjem. Na hrudníku a břiše může být drobná vyrážka, která nepostihuje končetiny. Bývají zduřelé lymfatické uzliny.

Může dojít k rozvoji krvácení z tělních otvorů i do tělních dutin a orgánů. Rozvíjí se hemoragický šok, multiorgánové selhání a pacient umírá. Smrtnost je 10%. Včasnou léčbou ji lze snížit na 1%.

Léčba:
Specifická léčba neexistuje. V krvi se prokazují protilátky, je možné prokázat také DNA viru metodou PCR, nebo virus z tkání přímo izolovat. U nemocného je třeba vyloučit možnost onemocnění malárií (stejné příznaky, existuje léčba).

Prevence:
Účinná a široce použitelná vakcína v ČR neexistuje. Jedinou prevencí je ochrana proti přenosu infekce komáry. Používání účinných repelentů, moskytiér a oděvů s dlouhými rukávy a nohavicemi.

V místech výskytu horečky Dengue se komáři hubí insekticidy a přijímají se opatření k omezení jejich výskytu (např. likvidace potenciálních líhnišť).

Ebola

Hemorhagická horečka Ebola.
Akutní virová infekce s krvácivými projevy a vysokou smrtností, vyskytující se v rovníkové Africe.

Původce:
RNA virus Ebola, patřící do skupiny Filovirů. Je příbuzný s virem horečky Marburg, která má i podobné epidemiologické a klinické charakteristiky.

Rozlišují se podtypy viru, označované podle jejich rozšíření: podtyp Zaire, Sudan, Pobřeží Slonoviny, Bundibugyo a Reston. Podtypy Zaire, Sudan a Bundibugyo jsou spojovány s velkými epidemiemi onemocnění se smrtností 25 - 90%, zatímco podtypy Pobřeží Slonoviny a Reston nikoli. Podtyp Reston nevyvolává u člověka žádné známé onemocnění.

Zdroj:
Není zcela objasněn. Předpokládá se, že jím mohou být větší i menší savci, zejména netopýři. Byl zaznamenán přenos ze šimpanzů, goril a jiných druhů opic, a také z lesních antilop. Nemocný člověk může být zdrojem infekce pro své okolí.

Přenos:
Přímým kontaktem s krví, tělními sekrety a tekutinami. V endemických oblastech dochází k přenosu infekce mezi lidmi zejména při pohřebních obřadech a také při poskytování zdravotní péče. Lov, zpracování a konzumace masa divokých zvířat v postižených oblastech (tzv. bush meat). K přenosu vzduchem nedochází s výjimkou subtypu Reston.

Výskyt:
Tropická Afrika, subtyp Reston byl detekován (bez onemocnění) v Západním Tichomoří. První případy byly popsány v roce 1976 z pohraničí Sudánu a Zaire (dnes DR Kongo).

Klinický obraz:
Inkubační doba: 2 - 21 dní. Náhle vzniklá vysoká horečka, bolesti svalů, hlavy, extrémní únava, bolest v krku. Následuje zvracení, průjem, vyrážka. Dochází k poruchám funkce jater a ledvin. Na těle se objevují známky vnějšího i vnitřního krvácení (skvrny na kůži, krvácení z dásní a sliznic, zvracení natrávené krve a další).

V laboratorním obraze se objevuje snížení hladiny bílých krvinek a krevních destiček, zvýšení hladin jaterních enzymů. K potvrzení diagnózy je nutný průkaz antigenu, nebo virové RNA. Za přísných bezpečnostních opatření (BL4) lze provádět izolaci a kultivaci viru. Stanovení protilátek sérologickými metodami je možné, pro akutní diagnostiku však nemá velký význam.

Léčba:
Specifcká léčba není dostupná. Je nutná podpora životních funkcí, doplňování tekutin pomocí infuzí, případně transfuze krve. Vzhledem k riziku přenosu infekce na zdravotnický personál je třeba nemocné ošetřovat pomocí bariérové techniky, používat kompletní ochranné pomůcky (ochranné oděvy, rukavice, brýle, masky). Během epidemie 2014 - 2016 byly u některých nemocných s úspěchem použity antivirotika a imunomodulační léčba.

Prevence:
Očkování: experimentální vakcína rVSV-ZEBOV byla s úspěchem použita při zvládání epidemie v Západní Africe v letech 2014 - 2016. Osvěta mezi místním obvyvatelstvem (pohřební rituály). Vyhledávání kontaktů, karanténa kontaktů po 21 dnů. Používání ochranných prostředků a pomůcek při ošetřování nemocných, manipulaci se zemřelými a v laboratoři.