Vědci dále zkoumají a diskutují poznatky o stabilitě a přežívání viru SARS-CoV-2, způsobujícího pandemii COVID-19 mimo lidské tělo.
Je známo, že virus se šíří z dýchacích cest infikované osoby s vydechovaným vzduchem, při mluvení, kýchání či kašlání.
Na rozdíl od SARS-CoV-1, který před necelými dvaceti lety způsobil pandemii nemoci SARS, nový koronavirus mohou vylučovat i bezpříznakoví nosiči. To je zřejmě jednou z příčin výrazně většího rozšíření nemoci ve světě a obtíží s jeho eliminací.
Virus se po opuštění nosu či úst nachází ve vzduchu ve dvou formách, které liší svými fyzikálními vlastnosmi, což má dopad na potenciální riziko infekce dalších osob. První forma jsou kapénky. Relativně velké a těžké částice, které se dostávají jen do blízkého okolí a rychle vlastní vahou klesají k zemi. Ulpívají na površích, které jsou pak virem kontaminovány. Přežití viru na površích pak může být relativně dlouhé. V laboratorních podmínkách byl živý virus detekován na nerezové oceli a plastu i za 3 dny. V reálné situaci to bude spíš kratší dobu vzhledem k dalším faktorům - vysoušení, sluneční záření atd. V každém případě kapénky sekretů dýchacích cest jsou infekčním rizikem např. při rozhovoru bez roušky na krátkou vzdálenost a také jako zdroje kontaminace předmětů a povrchů.
Druhou formou šíření viru je aerosol. Ten je tvořen mnohem menšími částicemi, které tolik nepodléhají gravitaci a mohou se držet ve vzduchu poměrně dlouhou dobu. Jemné částice pak při vdechnutí pronikají až do plicních sklípku. Je zatím nejasné, jak moc se aerosol může při přenosu nemoci COVID-19 uplatnit. V laboratorních podmínkách zůstával virus aktivní v aerosolu i po několik hodin. Tomu ale neodpovídají pozorování z praxe. Např. při vzorkování vzduchu z pokojů hospitalizovaných pacientů nebyl koronavirus buď vůbec detekován, nebo alespoň nebyl životaschopný. Další studie a pozorování proto ještě budou nutná.
V každém případě platí, že pro běžný kontakt s potenciálně infikovaným je rizikový kapénkový přenos a to i jako zdroj kontaminace povrchů a předmětů. Je tedy třeba dodržovat již přijatá opatření, jako používání roušek, udržování vzdálenosti od jiných osob a dezinfekce povrchů, předmětů a mytí a dezinfekce rukou.
Infekční aerosol nevzniká při běžné aktivitě. Rizikové jsou situace, kdy infikovaný kašle, nebo kýchá - tedy např. výtěry z krku a nosu na detekci viru, vyšetření u lékaře apod. V takových situacích je na místě nejen respirátor, ale i ochrana očí. Místnost, ve které se očekává vznik aerosolu by měla být dobře ventilována, nebo větrána.
Je známo, že virus se šíří z dýchacích cest infikované osoby s vydechovaným vzduchem, při mluvení, kýchání či kašlání.
Na rozdíl od SARS-CoV-1, který před necelými dvaceti lety způsobil pandemii nemoci SARS, nový koronavirus mohou vylučovat i bezpříznakoví nosiči. To je zřejmě jednou z příčin výrazně většího rozšíření nemoci ve světě a obtíží s jeho eliminací.
Virus se po opuštění nosu či úst nachází ve vzduchu ve dvou formách, které liší svými fyzikálními vlastnosmi, což má dopad na potenciální riziko infekce dalších osob. První forma jsou kapénky. Relativně velké a těžké částice, které se dostávají jen do blízkého okolí a rychle vlastní vahou klesají k zemi. Ulpívají na površích, které jsou pak virem kontaminovány. Přežití viru na površích pak může být relativně dlouhé. V laboratorních podmínkách byl živý virus detekován na nerezové oceli a plastu i za 3 dny. V reálné situaci to bude spíš kratší dobu vzhledem k dalším faktorům - vysoušení, sluneční záření atd. V každém případě kapénky sekretů dýchacích cest jsou infekčním rizikem např. při rozhovoru bez roušky na krátkou vzdálenost a také jako zdroje kontaminace předmětů a povrchů.
Druhou formou šíření viru je aerosol. Ten je tvořen mnohem menšími částicemi, které tolik nepodléhají gravitaci a mohou se držet ve vzduchu poměrně dlouhou dobu. Jemné částice pak při vdechnutí pronikají až do plicních sklípku. Je zatím nejasné, jak moc se aerosol může při přenosu nemoci COVID-19 uplatnit. V laboratorních podmínkách zůstával virus aktivní v aerosolu i po několik hodin. Tomu ale neodpovídají pozorování z praxe. Např. při vzorkování vzduchu z pokojů hospitalizovaných pacientů nebyl koronavirus buď vůbec detekován, nebo alespoň nebyl životaschopný. Další studie a pozorování proto ještě budou nutná.
V každém případě platí, že pro běžný kontakt s potenciálně infikovaným je rizikový kapénkový přenos a to i jako zdroj kontaminace povrchů a předmětů. Je tedy třeba dodržovat již přijatá opatření, jako používání roušek, udržování vzdálenosti od jiných osob a dezinfekce povrchů, předmětů a mytí a dezinfekce rukou.
Infekční aerosol nevzniká při běžné aktivitě. Rizikové jsou situace, kdy infikovaný kašle, nebo kýchá - tedy např. výtěry z krku a nosu na detekci viru, vyšetření u lékaře apod. V takových situacích je na místě nejen respirátor, ale i ochrana očí. Místnost, ve které se očekává vznik aerosolu by měla být dobře ventilována, nebo větrána.
Zdroje:
Doremalen N. et al.: Aerosol and Surface Stability of SARS-CoV-2 as Compared with SARS-CoV-1. N Engl J Med 2020; 382:1564-1567. Apr 16, 2020.
Meselson M.: Droplets and Aerosols in the Transmission of SARS-CoV-2. April 15, 2020 DOI: 10.1056/NEJMc2009324
Rubens J.H. et al.: Stability and Viability of SARS-CoV-2. April 13, 2020 DOI: 10.1056/NEJMc2007942
Doremalen N. et al.: Aerosol and Surface Stability of SARS-CoV-2 as Compared with SARS-CoV-1. N Engl J Med 2020; 382:1564-1567. Apr 16, 2020.
Meselson M.: Droplets and Aerosols in the Transmission of SARS-CoV-2. April 15, 2020 DOI: 10.1056/NEJMc2009324
Rubens J.H. et al.: Stability and Viability of SARS-CoV-2. April 13, 2020 DOI: 10.1056/NEJMc2007942
MUDr. Pavel Slezák, 16.4.2020, 10:44