Při příležitosti Světového dne poliomyelitidy přinášíme přehled novinek v oblasti úspěchů i neúspěchů v úsilí o její vymícení, tedy eradikaci.
Aktuálně se případy paralytických onemocnění (obrn), způsobené tzv. divokým poliovirem (wild poliovirus - WPV) vyskytují už jen ve dvou zemích na světě a to v Afghánistánu a Pákistánu. Bohužel počet hlášených případů neklesá, ale od historického minima v roce 2017 (22 případů WPV), naopak roste. Nejvíce v letošním roce 2019. K 23.10. 2019 bylo evidováno 88 případů paralytických WPV infekcí (z toho 72 z Pákistánu). Za stejné období roku 2018 to bylo jen 28 případů (aktuální informace na stránkách světové skupiny pro polioeradikaci). Příčin je více. Nestabilní politická situace v obou zemích, útoky na zdravotníky, náboženské a politické předsudky, organizační a finanční problémy.
Pozitivní je, že se nyní uplatňuje pouze jediný z trojice poliovirů, označovaný jako WPV1. Typ WPV2 byl naposledy zaznamenán v roce 1999 a od roku 2015 je prohlášen za eradikovaný. Typ WPV3 pak byl naposled prokázán v listopadu 2012 v Nigérii a po 7 letech se očekává vyhlášení jeho eradikace právě při příležitosti Světového dne poliomyelitidy 24.11.2019.
Na druhou stranu se snaha o vymýcení poliomyelitidy potýká i s dalšími problémy.V mnoha zemích poklesla v posledních letech proočkovanost. Oslabený vakcinační virus má tak možnost se šířit v neočkované populaci sám a podléhá mutacím do té míry, že může vyvolat i paralytické onemocnění, podobné, jako vyvolává WPV. Hovoří se o poliomyelitidě, vyvolané cirkulujícím, z vakcíny derivovaným poliovirem (cVDPV). Tady se sice počty případů významně nenavyšují, nicméně se rozšiřuje seznam zemí, ve kterých k výskytu cVDPV infekcí dochází (Pákistán, Afghánistán, Nigérie, Středoafrická republika, DR Kongo, Angola, Somálsko, Etiopie, Keňa, Tanzánie, Barma, Čína, Filipíny).
U cVDPV se na rozdíl od divokých virů uplatňuje nejvíce první eradikovaný podtyp, tedy cVDPV2. Virus měl být již před lety z používaných vakcín odstraněn, přesto jsou však někde stále třísložkové vakcíny (OPV1,2,3) zřejmě používány. Opatřením proti vzniku cVDPV infekcí měla být aplikace jedné dávky inaktivované vakcíny IPV. K té však v řadě zemí nedochází. Ať už kvůli injekční aplikaci, nebo její vyšší ceně.
Před odborníky, dobrovolníky a vládami světa tak stojí stále velký úkol a dlouhá cesta k polioeradikaci.
Aktuálně se případy paralytických onemocnění (obrn), způsobené tzv. divokým poliovirem (wild poliovirus - WPV) vyskytují už jen ve dvou zemích na světě a to v Afghánistánu a Pákistánu. Bohužel počet hlášených případů neklesá, ale od historického minima v roce 2017 (22 případů WPV), naopak roste. Nejvíce v letošním roce 2019. K 23.10. 2019 bylo evidováno 88 případů paralytických WPV infekcí (z toho 72 z Pákistánu). Za stejné období roku 2018 to bylo jen 28 případů (aktuální informace na stránkách světové skupiny pro polioeradikaci). Příčin je více. Nestabilní politická situace v obou zemích, útoky na zdravotníky, náboženské a politické předsudky, organizační a finanční problémy.
Pozitivní je, že se nyní uplatňuje pouze jediný z trojice poliovirů, označovaný jako WPV1. Typ WPV2 byl naposledy zaznamenán v roce 1999 a od roku 2015 je prohlášen za eradikovaný. Typ WPV3 pak byl naposled prokázán v listopadu 2012 v Nigérii a po 7 letech se očekává vyhlášení jeho eradikace právě při příležitosti Světového dne poliomyelitidy 24.11.2019.
Na druhou stranu se snaha o vymýcení poliomyelitidy potýká i s dalšími problémy.V mnoha zemích poklesla v posledních letech proočkovanost. Oslabený vakcinační virus má tak možnost se šířit v neočkované populaci sám a podléhá mutacím do té míry, že může vyvolat i paralytické onemocnění, podobné, jako vyvolává WPV. Hovoří se o poliomyelitidě, vyvolané cirkulujícím, z vakcíny derivovaným poliovirem (cVDPV). Tady se sice počty případů významně nenavyšují, nicméně se rozšiřuje seznam zemí, ve kterých k výskytu cVDPV infekcí dochází (Pákistán, Afghánistán, Nigérie, Středoafrická republika, DR Kongo, Angola, Somálsko, Etiopie, Keňa, Tanzánie, Barma, Čína, Filipíny).
U cVDPV se na rozdíl od divokých virů uplatňuje nejvíce první eradikovaný podtyp, tedy cVDPV2. Virus měl být již před lety z používaných vakcín odstraněn, přesto jsou však někde stále třísložkové vakcíny (OPV1,2,3) zřejmě používány. Opatřením proti vzniku cVDPV infekcí měla být aplikace jedné dávky inaktivované vakcíny IPV. K té však v řadě zemí nedochází. Ať už kvůli injekční aplikaci, nebo její vyšší ceně.
Před odborníky, dobrovolníky a vládami světa tak stojí stále velký úkol a dlouhá cesta k polioeradikaci.
Zdroje:
http://polioeradication.org/polio-today/polio-now/
ProMed mail arch.č. 20191021.6739521, 20191020.6737769
http://polioeradication.org/polio-today/polio-now/
ProMed mail arch.č. 20191021.6739521, 20191020.6737769
MUDr. Pavel Slezák, 23.10.19, 19:53